Bezproudníci – Boží dar z žitného kvasu.
Druhý ročník našeho bezproudnického baby postapa se nám nepodařilo zrealizovat a tak jsme si řekli, že pro tentokrát vyzkoušíme několik samostatných akcí. Usoudili jsme, že je fajn umět se orientovat v lese podle buzoly, vyrobit si smolnou louči nebo březový olej na svícení, ale když se ozve hlad, máme proti býložravcům tu nevýhodu, že nám potrava neroste tak lehce na dosah. Je nějaké jídlo, které by si mohl bezproudník sám snadno vyrobit/uvařit/upéct a přitom by ho dobře nasytilo, bylo by dobré a zároveň pro tělo přirozené ? Také je důležité, aby se potřebné suroviny daly dlouhodobě skladovat a to bez větší ztráty své kvality. A tak nás jako základ napadl žitný chleba. Pro někoho obyčejné prosté jídlo, ale jak je známo, dokáže stejně jako třeba vlašské ořechy udržet člověka trvale při životě a navíc na dlouho zasytí. Ne nadarmo se mu říká Boží dar. Svatou trojici tvoří mouka, voda a sůl. Tedy právě ony suroviny, které se dají dlouhodobě uchovávat a nebo jako v případě vody snadno získat, když máme navíc funkční a spolehlivý vodní filtr. Abychom ale byli přesnější, u mouky dlouhodobá skladovatelnost tak úplně neplatí. Mouka, když je dobře uchovaná, vydrží přibližně jeden rok, ale i tak hrozí, že se do ní mohou dostat moli či jiní škůdci. Také z tohoto důvodu jsme se rozhodli jít cestou semletí žita na ručním mlýnu. Tak si bezproudník může přichystat vždy mouku čerstvou, plně celozrnou a přesně tolik, kolik zrovna potřebuje. Skladovat zrní lze za určitých podmínek i velmi dlouhodobě. Po nějakém čase zrno sice ztrácí klíčivost, ale to nám v tomto případě nevadí.
Jak jsme tedy začali ? Předně jsme si museli opatřit zrní. Dali jsme přednost žitu, ale použít jsme mohli i pšenici, popřípadě oboje obilniny zkombinovat.
- První důležitou ingredienci, kterou bychom ze semletého žita a vody měli vyrobit, by byl kvas. Výroba sice není nijak složitá, ale bohužel časově náročná. Vyrobit startovací dávku kvasu stačí jen pro první pečení, protože pro ta další už používáme vždy malou uloženou část kvasu z posledního zpracovávání těsta. Kdybychom nový chléb nepekli déle jak cca 10 dní, stačí jen námi uchovávanou startovací dávku kvasu malinko přiživit, tedy přidat trochu mouky, vody a zamíchat. Jako začínající bezproudničtí pekaři jsme měli štěstí, že nám jedna dobrá duše darovala čajovou lžičku dobře rozběhlého kvasu. Ušetřila nám tím několikadení čekání. Celé kouzlo tkví v tom, že v zrnu „spí“ kvasinky, které se namletím, smícháním s vodou a vystavením teplotě cca 30C probudí a spustí se kvašení. Je to takový organickochemický proces množení kvasinek, vzniku kyselin a plynů, díky kterým těsto kyne a chleba nakonec získává svojí charakteristickou nakyslou chuť i dírkatý vzhled při rozkrojení.
- Namleli jsme tedy do mísy 113 gramů žita, přidali 113ml vody a darovanou lžičku rozběhlého kvasu. Celé promíchali, zakryli a nechali na teplém místě. Tím jsme zadělali na namnožení kvasu, tedy naočkovali jsme malým množstvím živých kultůr kvasu množství mouky s vodou. Po 12 hodinách jsme díky tomu z jedné lžičky kvasu a namletého zrní s vodou získali 226 gramů kvasu. Odebrali jsme lžičku nakyslé hmoty a uložili na příště.
- Dále jsme si namasírovali svaly, protože nás čekalo namlít na ručním mlýnku 637 gramů žita a to není zas tak úplná sranda. Dá to docela zabrat. Na chleba se nejen těžko vydělává, ale bezproudník se zapotí i při jeho výrobě a díky tomu si ho i mnohem více váží :-). Všichni, i ti úplně nejmenší, si museli několikrát zatočit klikou.
- Všechnu namletou mouku jsme přidali do mísy ke kvasu, přidali cca 15g soli a 475ml vody. Protože jsme měli i trochu kmínu, mohli jsme si dovolit náš budoucí žitňák i trochu vylepšit. Pochopitelně improvizaci se meze nekladou. Je možné přidat lněné semínko, slunečnici atd, každému podle jeho možností, výbavy a mlsného jazyka.
- Přišla fáze ručního zpracování těsta. Namleté žito s vodou je něco jako lepidlo a kit na okna, takže bylo potřeba podsypávat a neustále stírat žitný lepkavý tmel z prstů. Bochánek těsta jsme odložili a nechali 30 minut odpočívat.
- Po třiceti minutách jsme opět těsto pořádně prohnětali a zase nechali půl hodiny odpočívat. Tento postup jsme opakovali ještě dvakrát.
- Po posledním prohnětení stačilo už jen dát chleba na tři hodiny kynout do ošatky na teplé místo a jít roztopit venkovní pec předem nanošeným a naštípaným dřevem. Stejně dobře by nám ale určitě posloužila i kachlová domácí pec s troubou nebo klasický sporák na dřevo, který měly naše babičky.
- Po třech hodinách chleba krásně vykynul a tak jsme ho přesunuli do pece.
- Po hodině pečení bylo hotovo. Chleba jsme postříkali trochou slané vody a nechali vystydnout.
- Měli jsme hotovo. Teď už zbývalo jen natrhat mátu a meduňku na čaj, přinést máslo, vajíčka z kurníku, medvědí česnek, tvaroh a nějakou tu domácí zavařeninu. Na poprvé jsme si vedli docela dobře zvláště pro to, že nám žitňák moc dlouho nevydržel. Příště přidáme pšenici, aby měl i větší bubliny. My velcí jsme se pobavili a užili si pohodové odpoledne a naši nejmenší aspoň názorně viděli, jak se to dělalo celá staletí dříve a jak by si dnes, kdyby nastal nějaký stav nouze, mohli soběstačně opatřit tu nejzákladnější potravu.